Každou noc smlouvám se životem
a škemrám o poslední šanci
Budím se zmatený a celý vlhký potem
ze snů co bolí když tma je jako v ranci
A že jsem neznaboh
jen stěží hledám víru
v naději v záchranu
v pevný bod ve vesmíru
Tak nadechnu se vůně ze tvých vlasů
Obejmu tě a zahřívám
Jen tiché kastaněty času
vědí jak moc mě ubývá...
Žádné komentáře:
Okomentovat